Joël Anglès d’Auriac

Joël Anglès d’Auriac (1922–1944) se narodil 25. února 1922 v Toulonu v jižní Francii jako nejmladší z pěti dětí námořního lékaře. Poté, co se jeho rodiče rozešli, se s matkou a sourozenci přestěhoval nejprve do Paříže a poté, v roce 1939, do Brestu (Bretaň), rodného regionu své matky.

Krátce po německé invazi do Francie v květnu 1940 uprchl – stejně jako miliony jeho francouzských spoluobčanů – nejprve do Velké Británie a poté do Maroka. Prostřednictvím jednoho ze svých hostitelských otců se tehdy osmnáctiletý mladík seznámil se skautským hnutím. Na konci roku 1940 se vrátil do Toulonu, kde v roce 1942 složil maturitu. Tam byl přijat jako rover (nejstarší věková skupina) do místního skautského oddílu, který byl součástí katolicky ovlivněného Scouts de France, založeného v roce 1920. Říká se, že skauti se pro něj stali druhou rodinou. V té době byl Toulon součástí neokupované zóny, tzv. Vichy Francie, která kolaborovala s německými okupanty pod vedením Philippa Pétaina.

Joël Anglés d’Auriac chtěl ve skutečnosti studovat na prestižní francouzské vojenské akademii Saint-Cyr poblíž Versailles, stejně jako jeho starší bratr – a dokonce složil písemnou přijímací zkoušku. Proto byl až po třetí výzvě v květnu 1943 nucen nastoupit na povinnou práci (Service de travail obligatoire, STO). Byl poslán do Děčína v tehdejším Říšském svazku Sudet, kde musel vykonávat nucené práce v závodě Schmidding – zbrojovce, která vyráběla raketové motory pro různé typy letadel.

Joël Anglés d’Auriac chtěl studovat na prestižní francouzské vojenské akademii Saint-Cyr poblíž Versailles – a dokonce složil písemnou přijímací zkoušku. Proto se do služby hlásil až po třech předvoláních v květnu 1943. 10. března 1944 byl Joël Anglès d’Auriac zatčen poté, co ho udal jeho zaměstnavatel. 20. října ho Vrchní zemský soud v Leitmeritz odsoudil k trestu smrti za „pomoc nepříteli“. Hlavním svědkem obžaloby v procesu byl další francouzský civilní nuceně nasazený pracovník. D'Auriac byl obviněn z úmyslné pomalé práce a předstírání nemoci s cílem poškodit německý zbrojní průmysl a dále z podněcování dalších francouzských nuceně nasazených pracovníků ve svém táboře a dvou dalších k tomutéž. Po vynesení rozsudku smrti byl dvaadvacetiletý mladík převezen z věznice Leitmeritz (nyní Litoměřice) do věznice na George-Bähr-Straße 5 v Drážďanech, kde měl být popraven.

... Během šesti týdnů, které mu zbývaly do konce života, nacházel tento katolík útěchu a podporu ve své víře a v pastorační péči vězeňského kaplana, otce Franze Bänsche. Na zadní straně modlitební karty, kterou poskytl otec Bänsch, a také v dopise na rozloučenou zanechal Joël Anglès d’Auriac své poslední pozdravy rodině v den své popravy, 6. prosince 1944. 12. prosince 1944 byl pohřben na Novém katolickém hřbitově v hrobě po boku svých krajanů Jeana Bruyerona a Augusta Ledouxe a Čecha Josefa Tomčíka. Po válce se otec Bänsch neúspěšně pokusil kontaktovat otce Joëla Anglèse d’Auriaca – jeho matka zemřela v roce 1941 – aby mu poslal pramen synových vlasů a modlitební kartu.

V prosinci 2025 byl Joël Anglès d’Auriac blahořečen v katedrále Notre Dame v Paříži, jako jeden z padesáti francouzských duchovních a laiků, kteří byli takto poctěni.