Else Lorenz

Else Lorenz (1922–1944) pocházela z Trutnova, který byl od roku 1918 součástí nově vzniklého Československa. Vyrůstala zde v chudých poměrech a stejně jako většina místních obyvatel mluvila německy. V roce 1938, kdy bylo Československo na základě mnichovské dohody nuceno odstoupit Německé říši pohraniční území včetně Trutnova, jí bylo šestnáct let. Po ukončení obecné školy v roce 1937 pracovala nejprve v přádelně lnu a později v muniční továrně v Oranienburgu. Od dubna 1942 působila v rodném Trutnově jako poštovní doručovatelka. Počátkem roku 1944 padl její snoubenec na východní frontě.

Po udání sousedkou byla Else Lorenz počátkem května 1944 zatčena. Přiznala se ke zpronevěře desítek balíčků polní pošty, které vojáci posílali z fronty svým příbuzným. Z rozsudku soudu Sondergericht Leitmeritz (Zvláštního soudu v Litoměřicích) z 29. srpna 1944 vyplývá, že část odcizených věcí rozdala, mimo jiné i své matce, s níž žila. Soudci jí přitom vytýkali, že tím zradila vojáky bojující na frontě [1]Rozsudek Sondergericht Leitmeritz proti Else Lorenz ze dne 29. 8. 1944, Bundesarchiv, R 3001/157383. Původní německé znění výroku soudců: „der kämpfenden Front gleichsam in den Rücken gefallen“., a považovali za nezbytné uložit trest přesahující obvyklou trestní sazbu. S odvoláním na Volksschädlingsverordnung (nacistické nařízení proti tzv. „škůdcům národa“) ji odsoudili k trestu smrti. Její matka se marně snažila dosáhnout zmírnění trestu. 

K vykonání trestu smrti byla Else Lorenz převezena z věznice v Litoměřicích do Drážďan. Tam byla večer 29. září 1944 popravena a 4. října pohřbena.